Grafika

Bitmapová grafika


Soubory JPEG, PNG a GIF

Domácí úkol pro D1A a D1B

Výsledný vzhled

 

Do tabulky doplňte čísla podle vlastního uvážení. Nezapomeňte tučně zvýraznit latinské názvy. Stránka je otočena na šířku, pravý a levý okraj jsou zvětšeny na 4 cm.

Text

Charakteristickým znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Ve světě bývá často zaměňována s blízce podobným čikarím červeným (Tamiasciurus hudsonicus), obývajícím Severní Ameriku a veverkou popelavou (Sciurus carolinensis), která obývá zvláště Severní Ameriku a západní Evropu.
Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25-30 cm velké hnízdo tvořené mechem, listy, trávou a kůrou.

Prase divoké je poměrně velký sudokopytník. Dospělí samci dorůstají 120 - 180 cm a v kohoutku měří přibližně 90 cm. Jejich hmotnost je značně různorodá a v jednotlivých oblastech se viditelně liší, v průměru však činí 50 - 90 kg. Mezi další nápadné znaky prasete divokého patří jeho kly, které slouží hlavně jako účinná zbraň při soubojích.

Nejen, že je prase divoké daleko nejrozšířenějším zástupcem celé své čeledi, ale navíc patří i mezi nejrozšířenější pozemské savce. Jeho areál rozšíření se v průběhu staletí značně měnil a v mnoha oblastech, kde byl dříve běžný (Dánsko, Egypt, Irsko, Norsko), byl vyhuben, do některých byl naopak zavlečen a hojně se zde vyskytuje dodnes.